Den třetí

Je neděle. Vstáváme v pět hodin, nechceme riskovat bloudění v přístavu a příjezd k trajektu na poslední chvíli. Ale žádný problém se nekonal a v přístavu ještě téměř hodinu čekáme. Pracovníci přístaviště poté jen zkontrolují lodní lístky a už nás ženou na palubu. Tedy spíš do podpalubí. Je nás tam asi deset motorek a všichni se pídí po něčem, čím by se daly naše stroje alespoň trochu připevnit k okům v podlaze, ale veškerá snaha je marná. s vlnobitím se tu nepočítá.

Po vystoupání úzkým schodištěm na horní palubu se oči mé spolujezdkyně náhle rozzáří a široký úsměv značí stav naprosté blaženosti. Lodní restaurace je již otevřená a plné prodejní pulty jsou již mořeplavcům k dispozici. Jdeme zvesela snídat, aniž bychom se před vyplutím seznámili s počtem a umístěním záchranných člunů, které takto budeme v případě náhlého ztroskotání velmi těžko hledat. Nu což, alespoň nepůjdeme ke dnu hladoví.

Čtyřhodinovou plavbu nám ještě chvíli před přistáním zpříjemnil dobrý oběd. Poté, co nás posádka vyhnala do podpalubí, náš čekalo dalších dvacet minut, než se otevřela vrata trajektu. Vyrážíme z lodi ven a nestačím se divit. Připadám si jako na pozemku berlínské továrny BMW. Stovky bavoráků, vesměs GS, je seřazeno po celém přístavišti a čeká na nalodění do trajektů mířícími všemi směry. Zřejmě nějaký větší sraz. Mám se tu s Triumphem považovat exota, nebo spíš za štiku mezi kapříky ??? :-)

Příjezd do penzionu v Pinea Mare máme nahlášený v 17.hodin a tak hurá na první vyjížďku po Korsice. V plánu je severní cíp ostrova, ale k tomu musíme natankovat a v tom je náhle potíž. Tady se v neděli prostě nedělá. Zastavujeme u několika čerpacích stanic, které jsou ve směru, jakým se hodláme vydat. Francouzký návod pro možnost platby kartou je nám nicneříkající a tak se otáčíme a kolem přístaviště projíždíme směrem opačným a to se nakonec vyplácí. Nalézáme otevřenou benzinku, kde tankuji na doraz, aby měla dušička pokoj.

Z Bastie míříme po západním pobřeží na sever až do městečka Barcaggio a cestu zpět volíme naopak po pobřeží východním až do Marine de Farinole. To vše po D80. V Marině odbočuji na D81 a přes Piazzo se vracíme zpět do Bastie a odtud jedeme do Pinea Mare. To je ono, to jsou ty silnice a cesty, kvůli kterým jsme sem jeli a něco mi říká, že to bude ještě lepší.

Recepční mou překladatelku po příjezdu obdarovává lahvinkou bílého z vinic majitele a ubytovává nás v naprosto fantastickém bungalovu s výhledem na moře.

Vybalujeme a po nezbytné očistě vyrážíme pěšmo do nedaleké restaurace le Podgio na večeři.

Večerní procházkou po dlouhé písečné pláži se vracíme do bungalovu. Do pozdního večera relaxujeme na terase u sklenky bílého posloucháme šumění mořských vln.