Den první

Vlastně by správně měl být uveden den druhý, jelikož jsme se s mojí spolujezdkyní a zároveň právoplatnou manželkou dohodli na zkrácení první etapy o 230 km tím, že se ve čtvrtek večer přesuneme co nejblíže k rakouským hranicím a s využitím ubytovacích možností našeho příbuzenstva přenocujeme ve Vyšším Brodě. No, hodilo se to přenáramně. 

Ráno, po vydatné snídani konečně vyrážíme. V plánu je dostat se co nejblíže k Maranellu, k sídlu legendy automobilismu se vzpínajícím se černým koněm ve znaku. Městečkem Linz končí pohodová cesta a začíná dálniční utrpení. Jak já nemám tyhle přesuny rád. Ale znáte to. Opět nestíhám a tak nic jiného nezbývá.

U Salzburgu se obloha začíná zlověstně zatahovat, což nás vzhledem k předpovědi nepřekvapuje, ale zároveň ani nijak zvlášť netěší. Zastavujeme, dotankujeme a lezeme do nepromoků. Ještě pro jistotu kontroluji radarovou předpověď počasí, ale ta mrcha rosnička ne a ne slézt z toho žebříku a tak nás mračna mají doprovázet až pod Gardu. No tak co, nejsme z cukru, jedeme na vodě. 

Pár kilometrů za Salzburgem nás zpomaluje kolona sahající až někam k obzoru. Prvotní černé myšlenky o možné nehodě po chvíli vystřídala ještě černější realita. Po prokličkování se nekonečnou řadou vozidel zjišťujeme, že díky kulturním obohazovačům nás brzdí kontrola na rakousko-německých hranicích. Ještěže Semirovi Gerkhanovi a jeho blonďaté kolegyni stačil letmý pohled pod hledí helmy a naše weiße Farbe nám umožnila bezproblémový vjezd na území SRN. Možná se v budoucnu ještě dočkáme toho, že to bude naopak. Teď ale pokračujeme v cestě. Chvíli v dešti, chvíli v mrholení. No a hraniční přechod z Německa zpět do země Frantze Josepha Maria  Aloyse Alfreda Karla Johannese Heinricha Michaela Georga Ignaze Benediktuse Gerharduse Majella, knížete z a na Lichtenštejnu, jsme ani nezaregistrovali. 

Kufstein, Innsbruck a Brenner a Rakousko je úspěšně za námi. Přitom stačila dálniční známka za 4,50 €. To taliáni budou k našim bankovkám mnohem nemilosrdnější.

Dálniční dešťová nuda pokračuje i na italské straně. Provoz je sice minimální, ale rozhled bohužel také. V úrovni rybníka di Garda mraky mizí a vylézá sluníčko. No a otepluje se. Pobíž Lazise zastavuji na benzince a sundaváme již pár kilometrů z venku oschlé neoprenové oblečky. To však neznamená, že jsme suší i pod nimi. Zvyšující se podalpská teplota a neprodyšný oděv udělaly své a tak odkládáme bundy, měníme trička a skoro hodinu sušíme. A tak mezitím vytahuji svůj Google aparát a s pomocí aplikace, jak my mladí již padesát let říkáme apky, Booking.com rezervuji ubytování v hotelu zhruba tři kilometry od Museo Ferrari. Vzhledem k tomu, že mi doma v garáži stojí několik vozidel této značky, troufám si tvrdit, že jsem v tomto směru odborník a na zítřejší prohlídku se opravdu těším. Pokud si myslíte že kecám, klidně se stavte, rád vám je všechny předvedu. A ty z vrchní police sundám, je na ně hůř vidět.

Po příjezdu do Maranella nacházíme zcela bez problémů naši dnešní nocležnu. Recepční Hotelu Executive byl zprvu očividně překvapen příjezdem propocených motorkářů, ale vzhledem k tomu, že mu za 10 minut končila šicha, nás nijak zvlášť neřešil. Ubytování dost dobré, hlavně kvůli funkční klimatizaci. 

Takže sprcha, prohlídka nejbližšího okolí, návštěva místní pizzerie a alou na kutě. Dnešních 740 km nás k tomu opravňuje. No a abych nezapoměl, dálnice Brenner - Modena 24 €.